Výňatky z knihy (strana 7 z 7)

Gabriel neváhal ani na okamžik. Vědom si přítomnosti přísných a neústupných strážců pod hladinou, kde se nyní nacházela i princezna, ani na chvíli nepřemýšlel a vrhl se do vody. Hrozilo veliké nebezpečí, že strážci na mladou ženu zaútočí.

Vznešené princezně se nesmělo nic stát!

Mohutnými údery svých rukou a nohou vracel se pod vodou do míst, kde se předtím setkal s vodními strážci. Chtěl na sebe strhnout pozornost, aby se princezna mohla zatím vrátit bez úhony zpět ke břehu. Tu je spatřil. Oba dva silní vodní tvorové, jejichž životním živlem byla všude zde okolo jsoucí voda, prosmýkli se okolo Gabriela a s napřaženými holemi, jež se svítivě blýskaly perleťovým leskem, zastavili se nedaleko něho. Jejich světlé, dlouhé vlasy rozplývaly se ve vodě okolo nich jako jakási zvláštní aureola. Oči obou těchto strážců s ostrostí pozorovaly vetřelce, jenž se opětně přes všechna varování navrátil zpět do jejich vodního světa.

Tu znenadání jeden vyrazil vpřed a vrhl se na Gabriela.

„Ó, kéž by zde byl Gralias!“ stihlo ještě problesknout Gabrielovi hlavou, a již vzápětí ucítil drsný úder hole vodního strážce, jež ho zasáhla nemilosrdně do hrudi.

Bylo to, jako kdyby Gabriela zasáhla mohutná podmořská vlna. Odražen úderem cítil, jak jej vodní sloupec unáší pryč. Navzdory veškeré síle jeho paží si s ním vodní živel činil, co chtěl.

Najednou jako by Gabriel zaslechl odkudsi Graliasův hlas: „Za tebou, za tebou příteli!“

Otočil se a v poslední chvíli zachytl svojí rukou další úder hole druhého strážce, jenž mířil mu přímo na hlavu. Bylo to zvláštní. Dotek bytostného přišel Gabrielovi jako něco, co dosud nezažil. Čekal hladké slizké tělo, podobné rybímu, neboť tak vnímal oba strážce, avšak místo toho zacítil jakousi energií naplněnou formu měkkosti a pěnivosti.

Bylo to zvláštní. Jeho pozemské ruce prošly tělem bytostného strážce. Vlna vody jím vzápětí smýkla ke dnu.

Gabriel cítil, že se potřebuje nadechnout. Namísto toho jen nahmatával rukama písčité dno nádrže, které se jeho pohyby vířilo a zakalovalo okolní vodu.

Gabriel využil své blízkosti u dna a nohama se od něho veškerou silou odrazil vzhůru k hladině. Několika přerývanými nádechy naplnil své plíce vzduchem a již se znovu potopil.

Obava o život princezny byla pro něho silnější než obava o svůj vlastní život.

Opět byli u něho oba strážci. Nyní obdržel úder holí do ramene. Cítil, že jej má zřejmě vymknuté.

Bolestí kousl se do rtů, aby nevykřikl a spolu s tím nevdechl vodu.

Ó, kéž by již byla princezna Idalene v bezpečí! Náhle ji spatřil, jak stojí v ochranné vzduchové bublině na dně nádrže nedaleko od něho. S ohromením sledovala jeho boj.

Gabriel si během okamžiku vybavil to, že pokud ona nevidí bytosti, s nimiž bojoval, pak musí pro ni Gabrielovo zmítání se působit dojmem, že on docela ztratil veškerou svoji soudnost a zešílel.

Nebyl však čas, aby se tomu Gabriel smál anebo nad tím zoufal. Snažil se ukázat princezně, aby utíkala ke břehu nádrže. Buď mu však nerozuměla anebo nebyla z nějakého důvodu schopna pohybu. Nyní se jeden ze strážců blížil přímo k princezně. Gabriel se chtěl vrhnout vpřed, ale před ním se objevil druhý strážce.

Opět se blížila ke Gabrielovu tělu hůl, přinášející tvrdý úder vodní vlny. Tu jako kdyby Gabriel zaslechl Graliasův hlas: „Udeř první.“

Vrhl se tedy vpřed a vší silou mířil na šupinaté tělo strážce. Tím se na poslední chvíli vyhnul úderu hole a proplaval pěnovým tělem takto nečekaně obelstěného strážce.

Co mu síly dovolovaly, spěchal Gabriel k princezně. Vnímal, že se musí postavit v ochraně mezi ni a vodní strážce. Gabriel byl jen malý kousek od princezny Idalene, když oba strážci spojenými silami udeřili znovu do jeho těla.

Na malou chvíli ztratil vědomí. Byla to ale opravdu jen malá chvilka, neboť vzápětí již opět plně vnímal, jak je smýkán valící se vlnou, která jej hnala přímo k princezně.

Vzápětí také jeho tělo prorazilo vzduchovou ochranu, jež doposud obklopovala princeznu, a on cítil, jak voda bleskurychle na to vyplnila tento ochranný vzduchový prostor. Opět se zvířilo písčité dno a zcela oslepilo Gabriela. Poslepu hmatal okolo sebe.

Konečně zachytl ruku princezny! Pevně ji stiskl a přitáhl k sobě. Pak uchopil mladou ženu svýma rukama okolo pasu a táhl ji k hladině. Tušil, že ještě přijde úder ze strany strážců. Nemýlil se. Mohutná vlna, vyvolaná holemi strážců, valila se ode dna vzhůru a vzápětí Gabriela i vznešenou princeznu vyvrhla nad hladinu.

Opět dopadl Gabriel těžce na hřbet kamenné přepážky, dělící nádrž. Princezna, kterou v úderu vlny ztratil ze svých rukou, nacházela se vedle něho. Z obou crčela voda. Oba kašlali vodu a lapali po dechu.

Stránky: 1 2 3 4 5 6 [7]